Karel Kibic
| Prof. Ing. arch. Karel Kibic, DrSc. | |
|---|---|
| Narození | 11. února 1930 Praha |
| Úmrtí | 3. května 2023 (ve věku 93 let) Praha |
| Občanství | Československo |
| Alma mater | Fakulta architektury ČVUT |
| Povolání | architekt, urbanista, vysokoškolský učitel, památkář, pedagog, publicista a historik architektury |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Karel Kibic (11. února 1930 Praha – 3. května 2023 Praha) byl český architekt, badatel v oboru dějin české architektury a urbanismu, teoretik památkové péče a vysokoškolský pedagog.
Život a dílo
[editovat | editovat zdroj]V roce 1953 absolvoval studia na Fakultě architektury ČVUT. Pokračoval vědeckou aspiranturou u prof. Alfréda Piffla na Fakultě architektury v Bratislavě. Během studií osobně poznal a vzpomínal na vědecké a pedagogické osobnosti, jako byli Václav Vilém Štech, Václav Mencl, Oldřich Stefan či Zdeněk Wirth, pod jejichž vlivem vstoupil roku 1950 do Klubu Za starou Prahu, v němž se až do roku 2014 angažoval. Tématem jeho kandidátské disertace, obhájené v roce 1958, byl typologický a architektonický vývoj městských radnic v českých zemích a na Slovensku v období renesance. S rozšířením na všechna slohová období se jim pak věnoval i v dalších letech.
Po osmiletém působení ve Státním ústavu pro typizaci zemědělských staveb, kde získal praxi v tvorbě územních plánů, byl v roce 1965 přijat do tehdejšího Pražského střediska státní památkové péče a ochrany přírody. Zde se jako vedoucí odborný pracovník věnoval opět radnicím historických pražských měst. Dále se zajímal o stavby loretánských kaplí v českých zemích, ale i o průzkum Vyšehradu.
V roce 1967 Karel Kibic přešel do Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze, kde se ve spolupráci s kolegou a přítelem, ing. arch. Alešem Vošahlíkem (1934–2001), věnoval záchraně a ochraně historických měst v celostátním měřítku. K výsledkům jejich odborné badatelské a publikační práce patřilo mimo jiné vyhlášení dvou měst – Chebu a Františkových Lázní památkovými rezervacemi a systematická dokumentace historických a uměleckých památek v městech dosud rezervacemi nevyhlášených. V 70. letech navrhli odbornou kategorizaci těchto měst a koncepci jejich ochrany jak formou památkových rezervací, tak nově i památkových zón, které měly chránit urbanistickou skladbu městských celků. Pojem „památková zóna“ se podařilo zařadit do tehdy přijatého zákona č. 20/1987 Sbírky o státní památkové péči.
V roce 1979 Kibic odešel jako pedagog vyučovat na Fakultu architektury ČVUT, kde se roku 1980 habilitoval. V roce 1992 mu byla udělena hodnost doktora věd a v roce 1998 byl jmenován řádným profesorem. Kromě pedagogické práce napsal šest odborných knih, dvoje vysokoškolská skripta a jednu učebnici, více než tři sta odborných časopiseckých statí, především s výsledky svých výzkumů památek a historických měst a rozborem teoretických problémů památkové péče. [1]
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]Za pedagogické zásluhy byla Karlu Kibicovi v roce 2000 udělena medaile 1. stupně ministra školství. Jeho celoživotní dílo bylo oceněno Cenou ministra kultury v roce 2010.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Josef ŠTULC: In memoriam Karla Kibice, in: Staletá Praha XL, 2024, č. 21, s. 129 (https://staletapraha.cz/pdfs/pha/2024/01/07.pdf)
