Přeskočit na obsah

Berchtesgaden

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
Berchtesgaden
Pohled na Watzmann z Berchtesgadenu
Pohled na Watzmann z Berchtesgadenu
Berchtesgaden – znak
Znak
Poloha
Souřadnice47°37′53″ s. š., 13°0′15″ v. d.
Nadmořská výška520 m n. m.
Časové pásmoUTC+1
StátNěmeckoNěmecko Německo
Spolková zeměBavorsko
Vládní obvodHorní Bavorsko
Zemský okresBerchtesgadensko
Berchtesgaden
Berchtesgaden
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha35,63 km²[1]
Počet obyvatel7 697 (2025)
Správa
StarostaFranz Rasp (od 2008)
Oficiální webwww.gemeinde.berchtesgaden.de
Adresa obecního úřaduRathausplatz 1
Telefonní předvolba08652
PSČ83471
Označení vozidelBGL, BGD, LF a REI
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Berchtesgaden je městys v nejjižnější části bavorského vládního obvodu Horní Bavorsko a správní středisko jižní části okresu Berchtesgadensko.[2] Nejbližším větším městem je Bad Reichenhall, zatímco nejbližší velkoměsto a regionální centrum, Salzburg, leží patnáct kilometrů severně, na území Rakouska. Město je obklopeno Berchtesgadenskými Alpami.

Dějiny města

[editovat | editovat zdroj]

Raná historie, původ názvu a první zmínka

[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší osídlení oblasti Berchtesgadenu dokládají ojedinělé archeologické nálezy z mladší doby kamenné, především kamenné sekeromlaty, které svědčí o přítomnosti lovců a rybářů přibližně před 4 000 lety.[3] Z doby laténské pochází nález jediné mince, dosud však nebyly objeveny pozůstatky trvalého keltského osídlení.[4]

Původ názvu Berchtesgaden není jednoznačně objasněn. Může být odvozen od germánské bohyně Perchty nebo od raně středověkého osadníka jménem Perther, zatímco druhá část názvu vychází ze staroněmeckého slova Gaden, označujícího ohrazené obydlí.[5][6][7]

První písemná zmínka o Berchtesgadenu pochází z let 1102–1105.[6] Vznik sídla souvisel se založením augustiniánského kláštera, které iniciovala hraběnka Irmgarda ze Sulzbachu jako poděkování za záchranu svého manžela po lovecké nehodě. Po její smrti založení kláštera dokončili její synové Berengar I. ze Sulzbachu a Kuno z Horburgu-Lechsgemündu. Papež Paschal II. následně klášter potvrdil a přijal jej pod papežskou ochranu.[8] Ve středověkých pramenech se název obce vyskytuje v několika podobách, než se v novověku ustálilo dnešní označení Berchtesgaden.[9]

Od augustiniánského kláštera ke knížecímu proboštství

[editovat | editovat zdroj]
Kapitulní kostel sv. Petra a sv. Jana Křtitele

Kolem roku 1100 vyslal Berengar I. ze Sulzbachu do Berchtesgadenu augustiniánské kanovníky vedené proboštem Eberwinem, aby zde založili klášter. První pokus o osídlení byl neúspěšný kvůli nehostinným podmínkám, avšak Eberwin se kolem roku 1112 vrátil a zahájil rozsáhlé odlesňování. Roku 1122 byla vysvěcena první část klášterního kostela sv. Petra a Jana Křtitele.[10][11]

Ve 12. století se Berchtesgaden stal centrem malého církevního panství. Císař Fridrich I. Barbarossa roku 1156 potvrdil majetek kláštera a udělil mu významná hospodářská privilegia, zejména právo těžby soli a rud. Díky tomu se obec hospodářsky rozvíjela, roku 1201 se stala farností a později získala postavení tržního městečka.[12][13]

Rostoucí význam kláštera vyvrcholil roku 1559, kdy císař Ferdinand I. povýšil Berchtesgaden na knížecí proboštství (Fürstpropstei), které bylo nejmenším knížectvím Bavorského říšského kraje Svaté říše římské. Během třicetileté války zůstalo město ušetřeno přímých válečných škod, přesto bylo zatíženo vysokými finančními odvody.[14] Roku 1803 byla v důsledku sekularizace knížecí proboštství zrušeno, čímž skončila více než sedmisetletá církevní vláda nad Berchtesgadenem.

Sekularizace a připojení k Bavorsku

[editovat | editovat zdroj]
Pohled na Berchtesgaden z Orlího hnízda

Po sekularizaci v roce 1803 a zrušení knížecího proboštství se Berchtesgaden během sedmi let čtyřikrát změnil svou státní příslušnost. Nejprve připadl nově vzniklému Salcburskému kurfiřtství pod vládou Ferdinanda III. Habsburského, po přešpurském míru roku 1805 se stal součástí Rakouského císařství a v roce 1809 byl na krátkou dobu připojen k Napoleonově Francii. Roku 1810 byl Berchtesgaden začleněn do Bavorského království, jehož součástí zůstal i po roce 1816, kdy se Salzburg vrátil pod rakouskou správu.[15]

Královská rezidence a rozvoj cestovního ruchu

[editovat | editovat zdroj]

Po připojení k Bavorskému království v roce 1810 se Berchtesgaden stal sídlem místních správních úřadů a bavorští panovníci jej začali využívat jako letní rezidenci. Bývalý augustiniánský klášter byl přestavěn na královský zámek. Oblibu si zde získal zejména princ regent Luitpold Bavorský, který do Berchtesgadenu pravidelně přijížděl na podzimní lovy.[16][17]

Náměstí v Berchtesgadenu s kresbami

Ve druhé polovině 19. století se městečko začalo rychle rozvíjet jako turistické středisko. Významně k tomu přispělo otevření železniční tratě a nádraží v roce 1888. Berchtesgaden navštěvovali umělci, spisovatelé i členové vyšších společenských vrstev, které přitahovala především horská krajina s masivem Watzmannu. Vedle těžby soli se cestovní ruch stal jedním z hlavních zdrojů příjmů místního obyvatelstva. Roku 1877 byl na Obersalzbergu otevřen první penzion pro platící hosty a roku 1899 zde byla postavena evangelicko-luterská kostelní budova, která sloužila rostoucímu počtu protestantských návštěvníků a obyvatel.

Období Výmarské republiky

[editovat | editovat zdroj]

Po zániku Bavorské monarchie přešel roku 1923 majetek královské rodiny v Berchtesgadenu na vyrovnávací fond rodu Wittelsbachů. Zámek nadále příležitostně využíval bývalý korunní princ Rupprecht Bavorský. Ve stejném roce zde byla pokřtěna jeho dcera Irmingarda nunciem Eugeniem Pacellim, pozdějším papežem Piem XII.

Ve 20. letech začal Berchtesgaden získávat význam i pro nacistické hnutí. Roku 1922 zde byla založena místní organizace NSDAP a v květnu 1923 navštívil Adolf Hitler poprvé Obersalzberg, kam se v následujících letech pravidelně vracel.[18] V roce 1932 zde při příležitosti říšských voleb přihlížel přehlídce několika tisíc příslušníků SA, což podtrhlo rostoucí význam Berchtesgadenu pro nacistickou propagandu.

Období národního socialismu

[editovat | editovat zdroj]
Centrum města

Po nástupu nacistů k moci se Obersalzberg, dnes součást Berchtesgadenu, stal uzavřenou vůdcovskou oblastí (Führersperrgebiet) s Hitlerovým Berghofem jako hlavním sídlem. Vznikly zde významné stavby nacistické architektury, například Kehlsteinhaus, a rozsáhlé stavební úpravy proměnily oblast v jedno z hlavních mocenských center nacistického režimu. Mnoho pozemků bylo původním majitelům odebráno pod nátlakem, zejména z iniciativy Martina Bormanna.[19]

V březnu 1933 byli v Berchtesgadenu zatčeni členové Komunistické strany Německa (KPD) a místní samosprávu postupně ovládla NSDAP.[20] Přesto se někteří obyvatelé stavěli proti nacistické politice – například Berchtesgadenští vánoční střelci odmítli zneužití svého tradičního zvyku k nacistické propagandě a ve městě působily i menší odbojové skupiny.[21]

Přestože měl Berchtesgaden pro nacistický režim značný symbolický význam, spojenecké bombardování z 25. dubna 1945 zasáhlo především Obersalzberg a samotné město utrpělo jen malé škody. Na konci války byl Berchtesgaden bez boje obsazen americkou armádou, která zde udržovala vojenskou přítomnost až do roku 1996. Roku 1999 byla na Obersalzbergu otevřena Dokumentation Obersalzberg, věnovaná kritickému zpracování nacistické minulosti regionu.

Poválečné období

[editovat | editovat zdroj]
Američtí vojáci slaví své vítězství v Berchtesgadenu v roce 1945

Dne 4. května 1945 byl jih okresu Berchtesgaden bez boje předán spojeneckým jednotkám. Samotný Berchtesgaden obsadily americké jednotky, podporované také několika francouzskými vojáky. Americká okupační správa nejprve ponechala ve funkcích dosavadní představitele okresu a obce, ale již 7. května jmenovala nového starostu, právníka Karla Kollmanna.[22][23]

Po válce přijal Berchtesgaden mnoho uprchlíků a vysídlenců z východních částí bývalého Německa, zejména ze Sudet a Slezska. To výrazně změnilo složení místního obyvatelstva. Bývalé nacistické objekty přešly roku 1947 do vlastnictví Bavorska, část z nich však nadále využívala americká armáda, která zde od roku 1953 provozovala rekreační středisko pro své vojáky.[24]

Po roce 1945 se opět rychle rozvíjel cestovní ruch. Zájem návštěvníků přitahovala nejen horská krajina, ale také pozůstatky nacistické minulosti na Obersalzbergu. Likvidace některých ruin z tohoto období vyvolala místní protesty, protože obyvatelé se obávali dopadu na turistiku. Zachováno nakonec zůstalo například Orlí hnízdo, které se stalo jednou z nejnavštěvovanějších památek oblasti.[25]

Roku 1962 byla otevřena nová okresní nemocnice v Berchtesgadenu, která se později stala součástí sítě Kliniken Südostbayern.[26]

Od územní reformy po současnost

[editovat | editovat zdroj]
Orlí hnízdo (Kehlsteinhaus)

V rámci bavorské územní reformy byly k Berchtesgadenu roku 1972 připojeny dříve samostatné obce Au, Maria Gern a Salzberg.[27] Tím se výrazně rozšířilo území obce i počet obyvatel. Zároveň však Berchtesgaden přišel o postavení okresního města a sídlo okresního úřadu bylo přesunuto do Bad Reichenhallu. Od té doby je součástí zemského okresu Berchtesgadensko.

Významným mezníkem byl vznik Národního parku Berchtesgaden v roce 1978.[28] Přes počáteční odpor části obyvatel se park stal jedním ze symbolů regionu a roku 1990 byl spolu s okolím vyhlášen biosférickou rezervací UNESCO. V roce 2013 bylo v Berchtesgadenu otevřeno nové informační a vzdělávací centrum národního parku Haus der Berge.

Po odchodu americké armády z Obersalzbergu v roce 1996 přešla zdejší území pod správu Svobodného státu Bavorsko. Následovalo nové využití oblasti – roku 1999 byla otevřena Dokumentation Obersalzberg, připomínající nacistickou minulost místa, a roku 2005 vznikl hotelový komplex.

V letech 2004–2005 proběhla iniciativa za sloučení obcí Berchtesgadenského údolí do jedné velké obce, která však uspěla pouze v samotném Berchtesgadenu. Obec si v dalších letech připomněla například 200. výročí připojení k Bavorsku v roce 2010.[29] V roce 2013 zasáhly Berchtesgaden povodně a sesuvy půdy, zejména v částech Maria Gern a Salzberg.[30] Roku 2019 pomáhaly místní složky integrovaného záchranného systému při rozsáhlé sněhové kalamitě.[31] V srpnu 2025 se v Berchtesgadenu uskutečnil první pochod hrdosti CSD, kterého se zúčastnilo přibližně 400 lidí.

Rozvoj turistiky a kultury

[editovat | editovat zdroj]
Watzmann, Caspar David Friedrich, 1824–1825

V průběhu 19. století využívali bavorští králové Berchtesgaden jako své letní sídlo. Klášter, původně určený řádovým členům, byl za vlády Ludvíka II. Bavorského přestavěn na královský zámek.

Po prusko-francouzské válce v letech 1870–1871 začal počet návštěvníků Berchtesgadenu stoupat. Malíř Carl Rottmann již ve 20. letech 19. století zachytil Berchtesgadenské Alpy a jeho dílo inspirovalo i Caspara Davida Friedricha k namalování horského masivu Watzmann. Oblast přitahovala stále více umělců, spisovatelů i významné osobnosti z oblasti průmyslu, například Ludwiga Ganghofera, jehož romány se často odehrávají na pozadí Berchtesgadenu, nebo norské autory Jonase Lie a Henrika Ibsena.

Jezero Königssee

Turismus se brzy stal klíčovým hospodářským odvětvím, zatímco dřevařské řemeslo postupně ztrácelo na významu. Oblíbenými motivy malířů se stala jezera Hintersee a Königssee. Jedním z nejznámějších výhledů na Königssee je místo zvané Malerwinkel (Malířský koutek).

Zpřístupnění Obersalzbergu pro turisty začalo v roce 1877, kdy zde Moritz Mayer postavil první penzion. V něm měl později přenocovat i Adolf Hitler, dlouho před svým nástupem k moci, což později sehrálo důležitou roli při volbě Berchtesgadenu, respektive Obersalzbergu, jako místa pro oficiální přijímání zahraničních vůdců a ministrů.

Členění obce

[editovat | editovat zdroj]

Dnešní rozloha tohoto tržního městečka pochází z doby územní reformy z roku 1972. V průběhu územní reformy byly sloučeny dosud samostatně ležící obce Salzberg, Maria Gern a Au, která zahrnovala Horní a Dolní Au (Oberau a Unterau).

Z občanské iniciativy vzešla v letech 2004–2005 žádost o referendum, jehož cílem bylo spojit pět obcí kotliny do jediné sloučené obce. V Berchtesgadenu dosáhl počet pozitivních hlasů přes 60 %, avšak iniciativa ztroskotala na rozhodnutí občanů obcí Schönau am Königssee a Bischofswiesen. Iniciátoři se poté vzdali konání dalších referend v Ramsau a Marktschellenbergu.

Znak města

[editovat | editovat zdroj]

Dva klíče na červeném pozadí odkazují na svatého Petra, spolupatrona městečka – místní klášterní kostel je zasvěcen sv. Petrovi a sv. Janu Křtiteli. Stříbrné lilie na modrém pozadí pocházejí od spoluzakladatelky kláštera, hraběnky Imingar ze Sulzbachu.

Již v 17. století tento znak používali berchtesgadenští knížecí probošti, a až do připojení Berchtesgadenského kraje k Bavorsku tvořil střední část znaku zemského proboštství.

Hofbrauhaus Berchtesgaden

[editovat | editovat zdroj]
Hofbrauhaus Berchtesgaden

Hofbrauhaus Berchtesgaden je soukromý pivovar na adrese Bräuhausstraße 15 v Berchtesgadenu. Jeho historie sahá do roku 1610, přičemž v roce 1645 jej převzal kníže-probošt Ferdinand Bavorský a přeměnil na dvorní pivovar (Hofbrauhaus). Po sekularizaci v roce 1803 přešel do státního vlastnictví a od roku 1808 je v soukromých rukou.

Pivovar vyrábí především tradiční bavorská piva, jako jsou Helles, Pils nebo sezónní speciály. Ročně uvaří přibližně 25 000 hektolitrů piva a celkově expeduje kolem 55 000 hektolitrů nápojů. Zaměstnává přibližně 30 pracovníků a jeho hlavním odbytištěm je oblast Berchtesgadensko.[32]

Od roku 2023 je pivovar plně vlastněn společností Sedlmayr KGaA. Mezi nejznámější značky patří Berchtesgadener Hell a Königsseer Helles.

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Alle politisch selbständigen Gemeinden mit ausgewählten Merkmalen am 31.12.2018 (4. Quartal). Spolkový statistický úřad. Dostupné online. [cit. 2019-03-10].
  2. ↑ iDNES.cz – s námi víte víc. iDNES.cz [online]. [cit. 2025-05-08]. Dostupné online.
  3. ↑ Markt Berchtesgaden - Ortsgeschichte. www.gemeinde.berchtesgaden.de [online]. [cit. 2026-07-13]. Dostupné online. (německy)
  4. ↑ Festgabe für Gerold Meyer von Knonau, 1913, s. 93.
  5. ↑ A. Helm: Berchtesgaden im Wandel der Zeit. s. 31 – uvádí se: "Název jistě pochází od jistého Perthera, zástupce dynastie Aribonů, který postavil takzvaný Gaden, jednopokojovou budovu, v zalesněné horské kotlini za účelem lovu."
  6. 1 2 Manfred Feulner: Berchtesgaden – Geschichte des Landes und seiner Bewohner. s. 9.
  7. ↑ Šablona:Deutsches Wörterbuch siehe auch Etymologie des Wortes „Garten“.
  8. ↑ Manfred Feulner: Berchtesgaden – Geschichte des Landes und seiner Bewohner. S. 8–11.
  9. ↑ Zum Namen „Berchtesgaden“: Historische Abhandlungen der königlich-baierischen Akademie der Wissenschaften, Band 1. München 1807 (Archiv der Bayerischen Akademie der Wissenschaften).
  10. ↑ A. Helm: Berchtesgaden im Wandel der Zeit. Stichwort: Geschichte des Landes, S. 106–111, S. 107–108.
  11. ↑ Manfred Feulner: Berchtesgaden – Geschichte des Landes und seiner Bewohner. s. 18.
  12. ↑ „So hatte man in Berchtesgaden (..) auf der Grundlage einer echten Vorurkunde eine neue Urkunde, eine erweiterte Neuausfertigung, erstellt mit dem Zweck, das Salzregal sicherzustellen.“ in Manfred Feulner: Berchtesgaden – Geschichte des Landes und seiner Bewohner. S. 37.
  13. ↑ Ulli Kastner: Das Salz gehört seit 900 Jahren zur Berchtesgadener Geschichte. Meldung im Berchtesgadener Anzeiger vom 22. Mai 2002 bzw. 3. Juni 2002.
  14. ↑ Manfred Feulner: Berchtesgaden – Geschichte des Landes und seiner Bewohner. s. 159.
  15. ↑ PETERNEL, Pert. Salzburg-Chronik. Salzburg: [s.n.], 1984. ISBN 3-7023-0167-4.
  16. ↑ Hellmut Schöner (ed.), A. Helm: Berchtesgaden im Wandel der Zeit. Klíčové slovo: Luitpold a Luitpoldhain, s. 208–209.
  17. ↑ Hellmut Schöner (hrsg.): Berchtesgaden im Wandel der Zeit. Ergänzungsband I, s. 171 a násl.
  18. ↑ Paul Bruppacher: Adolf Hitler und die Geschichte der NSDAP. 2008, s. 87.
  19. ↑ Josef Geiß: Obersalzberg – Die Geschichte eines Berges von Judith Platter bis heute. 17. Auflage. Josef Geiß Verlag, Tann Ndb. 1985. Ein „Tatsachenbericht“, der jahrzehntelang vor Ort zu erwerben war.
  20. ↑ Walter Brugger, Heinz Dopsch, Peter F. Kramml: Geschichte von Berchtesgaden: Stift, Markt, Land. Band 3/2, 2002, S. 963.
  21. ↑ Ernst Hanisch: Berchtesgaden in der Weimarer Republik. In: Walter Brugger, Heinz Dopsch, Peter F. Kramml: Geschichte von Berchtesgaden. Band III/2, 2002, S. 1001.
  22. ↑ Hellmut Schöner: Berchtesgaden im Wandel der Zeit. Ergänzungsband I, 1982, s. 168.
  23. ↑ Walter Brugger (Hrsg.) u. a.: Geschichte von Berchtesgaden. Band III/2, 1991, S. 1014.
  24. ↑ Hellmut Schöner: Berchtesgaden im Wandel der Zeit. Ergänzungsband I, 1982, S. 204.
  25. ↑ Šablona:Der Spiegel
  26. ↑ Hellmut Schöner: Berchtesgaden im Wandel der Zeit. Ergänzungsband I, 1982, S. 269 f.
  27. ↑ Šablona:BibISBN
  28. ↑ Walter Brugger, Heinz Dopsch, Peter F. Kramml: Geschichte von Berchtesgaden: Stift, Markt, Land. 1999, Band 3/1, S. 231.
  29. ↑ Berchtesgadener Schicksalsjahre 1803–1820 – Ausstellung anlässlich des Jubiläums Berchtesgaden 200 Jahre bei Bayern (Memento vom 3. Dezember 2018 im Internet Archive), Dokumentation des Heimatmuseums Berchtesgaden und des Heimatkundevereins Berchtesgaden, PDF-Datei 48 Seiten, online unter museum-schloss-adelsheim.de
  30. ↑ Und wieder heißt es: Land unter. online im Berchtesgadener Anzeiger (Zweites Jahrhunderthochwasser trifft das Berchtesgadener Land) 2. Juni 2013.
  31. ↑ Ulli Kastner: Horst Seehofer und Joachim Herrmann danken Einsatzkräften Bericht im Berchtesgadener Anzeiger vom 14. Januar 2019, online unter berchtesgadener-anzeiger.de
  32. ↑ D, M. Gläserklang zum Bläserklang. Berchtesgadener Anzeiger. 18. červenec 2000.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Berchtesgaden&oldid=26116072“